Pan Florian Lochner, MA je zaměstnancem Iniciativy Healthacross Dolnorakouské zemské zdravotní agentury (NÖ Landesgesundheitsagentur). Během svého magisterského studia napsal práci na téma Green Hospitals – trvalá udržitelnost ve zdravotnickém a nemocničním sektoru na příkladu Dolního Rakouska. V rámci projektu Interreg V-A AT-HU „HEAL NOW“ mezi Dolním Rakouskem, Burgenlandskem a Maďarskem zaujímal pro Iniciativu důležitou roli jako vedoucí projektu, a podílel se tak rozhodující měrou na vybudování kooperace v oblasti digitální patologie mezi Zemskou klinikou Wiener Neustadt a nemocnicí v Soproni.
V rámci své magisterské práce jste se intenzivně zabýval tématem trvalé udržitelnosti ve zdravotnickém a nemocničním sektoru. Proč vám toto téma tak leží na srdci a jak byste charakterizoval aktuální povědomí o tomto tématu?
Pojem „udržitelnost" se stal v posledních letech jedním z módních slov naší doby. Jsou jím jistým způsobem dotčeny téměř všechny oblasti života a lze je utvářet udržitelněji. Stejně tak je tomu ve zdravotnickém sektoru. Paradoxně je však právě sektor, který má udržovat nebo obnovit naše zdraví, velmi náročný na zdroje, v minulosti však byl z diskuse o udržitelnosti často vyňat. Bylo pro mě proto důležité poukázat na veskrze úzkou souvislost mezi zdravím, trvalou udržitelností a klimatickou změnou a zvýšit povědomí, které se už objevilo v Dolním Rakousku, a tím i v části Evropského regionu Dunaj-Vltava (ERDV).
Tematika trvalé udržitelnosti je jak známo velmi aktuální. Do jaké míry zde vůbec může být aktivní nemocnice?
Nemocnice mohou být vzhledem ke své velké spotřebě zdrojů udržitelně aktivní na mnoha úrovních. Začíná to už u malých nám všem známých opatření a sahá až ke zcela základním adaptacím, jako je například infrastruktura a koncipování nemocnic. I když jsou zcela základní aspekty samozřejmě často spojeny s vysokými náklady, lze právě v nemocnici uvést i velmi mnoho opatření v oblastech, jako je energetický a odpadový management, která jsou relativně málo nákladná. Zde můžeme jmenovat například obezřetné a uvědomělé nakládání s elektrickou energií, používání úsporných svítidel a přístrojů, nebo v oblasti odpadů striktní třídění či používání vratných výrobků, za předpokladu příslušné možnosti jejich opětovného nasazení. V neposlední řadě však tato opatření stojí a padají s uvědoměním a iniciativou jednotlivých zaměstnankyň a zaměstnanců. V tomto bodu proto vidím naprosto stěžejní prvek.
Zmínil jste nyní několik příkladů opatření. Co mluví podle vašeho názoru pro nebo proti jejich intenzivnější implementaci?
Překážkou jsou určitě nezbytné (finanční) zdroje a často i zčásti letitá infrastruktura, v důsledku čehož náklady znovu skokově rostou. Naproti tomu jsou zde však i pozitivní efekty jako nižší spotřeba různých zdrojů, a tím potenciál jejich úspor, jako je tomu například v případě elektrické energie. Při takových investičních rozhodnutích hraje často velkou roli doba amortizace, v důsledku čehož dává investice smysl jen tehdy, když přinese z dlouhodobého hlediska poměrově velký užitek – právě tato doba se ale v časech energetické krize výrazně zkrátila. V tomto ohledu mají samozřejmě pozitivní vliv na implementaci dalších trvale udržitelných opatření ve zdravotnickém sektoru i různé veřejné dotace.
